úterý 4. dubna 2017

Reportáž: III. Královéhradecký Mazda sraz

Zimní časy konečně skončily a bylo jen otázkou času, kdy my Mazdaři začneme vytahovat ze stodol a garáží své unikáty, které nechceme ničit na solených silnicích. Ideální příležitostí je pochopitelně sraz, který se konal o uplynulém víkendu, za jehož organizací stála Monika Šormová. Jak se vyvedlo setkání?


Již třetí ročník Královéhradeckého srazu byl dlouho ohlašován na sociálních sítích, ale také na našem portálu, kdy jsme vyzpovídali Moniku, co vlastně chystá. Dopředu bylo celkem jasné, že pár lidí dojede vyvětrat své miláčky, ale až taková sešlost se neočekávala.

Málokdo z mého okolí se těšil na 1. duben, jelikož se zase dostaví typické aprílové žerty, ale Mazdaři měli důvod se těšit. Právě na toto datum byl naplánován zmíněný sraz v Královéhradeckém kraji. Místo setkání – Zvičina u Dvora Králové nad Labem. Účast přislíbilo plno lidí z různých koutů republiky a o to bylo těšení dvojnásobné.


Začátek srazu byl naplánován na pravé poledne, a proto se pětičlenná parta Mazdařů, včetně mě, z Jižních Čech a Vysočiny domluvila na půl desátou v Havlíčkově Brodě – pravda, zpoždění se dostavilo. Takže nakonec jsme vyrazili kolem desáté hodiny směr Hradec Králové a nutno říci, že po cestě nebyla nuda, neboť nahánět se v MX-5 (NB) s Mazdou 3 MPS (BK) na průtazích, nic příjemného (smích). Dále s námi jely dvě Mazdy 3 (BK) a Mazda 5 (CR).


Na místo jsme dojeli až po dvanácté hodině, proto nás nepřekvapilo, že se na místě nacházela již většina Mazdiček, které přislíbily účast. Ovšem naše pětka byla hned na začátku mile zaskočena, kolik vozů vůbec dorazilo. Program byl jasný – úvodní pokec s ostatními majiteli, omrknutí zaparkovaných Mazd, oběd a pak na závěr společná spanilá jízda. Na oběd, který byl zařízený v Raisově chatě na Zvičině, bylo možné si vybrat buď zvěřinový guláš, nebo tradiční svíčkovou.

Ale sraz nebyl samozřejmě o jídle, proto se pak většina lidí šla porozhlédnout, co vlastně dorazilo za krásu na první setkání v letošním roce. Velkou převahu měly Mazdy 6 (GG/GY) první generace, ale také dojely Mazdy 3 (BK), ale ne v tak hojném počtu. Mezi přítomnými automobily bylo možné spatřit i například 323F (BA), 3 a 6 druhé generace, několik RX-8, plejáda MX-5 ve všech generacích a nechyběly i vozy současné produkce, tzn. CX-5, 6 nebo CX-3.


Jak už jsem zmínil v předchozím odstavci, slušné zastoupení měly všechny generace Mazdy MX-5, a to díky klukům z Guru Racing Garage, jmenovitě Michalovi a Oťasovi Švaňkovi, kteří dojeli též se svými Miatkami. Oťas se přijel pochlubit MX-5 (NA) s kompresorem, pokud Vás zajímají nějaké ty parametry, tak přeplňované NA disponuje výkonem cirka 230 koní a krouticím momentem 270 Nm. Oťas si také neodpustil poznámku, že jeho kára doslova „mňouká“ a kolemjdoucí div neskáčou do mezí (smích). Co se týče Michala, ten má též vymazlené NA, avšak se sériovou šestnáctistovkou 85 kW. Dvojici doprovázela desítka členů z MX-5 klubu, dokonce i Adam Sandmann z rodinné půjčovny kabrioletů iCabrio, který dorazil bílým NA. Mě osobně zaujalo NA s netradičními světly a unikátní vínovou barvou, která se dávala na NC, jež se prodávala pouze v Kanadě.


Ikonou Mazdy není jenom MX-5, ale také vozy RX. I když na sraz dorazilo pouze pár RX-8, i tak si zasloužily velkou pozornost i bez přítomnosti oblíbenějších RX-7. Velmi unikátním kouskem dorazil sympaťák Tomáš Engelmajer, přesněji černou RX-8 R3, proto není pochyb, že se kolem něj utvořil poměrně velký hlouček fanoušků, kamarádů a obdivovatelů. Tomovi to nedělá samozřejmě problém, neboť sám se tak nějak označuje za českého ambasadora RX-8 (smích). Přítomným lidem vyprávěl o tom, proč on má rád RX-8 (doma „schovává“ ještě klasickou), jak je potřeba o ně pečovat a co s nimi zažil. Velmi zajímavé povídání. Nutno říci, že RX-8 sluší i červená či žlutá barva, o čemž jsme se mohli přesvědčit na tomto srazu. Proto pokud budete někdy vážně uvažovat o koupi RX-8, vřele doporučuji nalezené inzeráty zkonzultovat právě s Tomášem, třeba ve skupině Mazdaři.


Po obědě a vyčerpávajících debatách zavelela organizátorka Monika, abychom se začali pomalu řadit na spanilou jízdu. Bylo se nač těšit, neboť trasa měla kolem 40 kilometrů a zaručovalo to tak solidní projížďku s Mazdami. Start byl samozřejmě na Zvičině, odkud byl krásný výhled na okolí a cílem trasy se stal Autocamping Rozkoš v České Skalici. Trasa obsahovala naprosto vše – klesání, převýšení, zatáčky na okreskách a také dlouhé rovinky. Po doražení do kempu, kde byl i konec celého srazu, nastala volná zábava a následné loučení. Někteří však našli zalíbení v nedaleké restauraci a pár jedinců se šlo ještě projet s jinými Mazdami. V mé MX-5 jsem svezl Dana Ronczku, neboť si chtěl zkusit, jaké to je být kadeřníkem. Na oplátku mě pak povozil v jeho Mazdě 3 MPS a musím uznat, že to byl životní zážitek – ten boooooost a jak drží jako přibitá v zatáčkách i při vysoké rychlosti… Poté se rozloučil i zbytek Mazdařů a vydal se zpět domů.


Hodnocení akce

Po návratu domů jsem očekával, jak budou hodnotit sraz přítomní lidé. Podle reakcí byl problém hlavně s tím, že se nevědělo, co vlastně bude za program a pak také se spanilou jízdou. Hned na začátek však musím zmínit, že Monika neměla dosud zkušenosti s takovou akcí ve větším rozsahu a myslím si, že na holku to zvládla bravurně. Hlavně ani ona sama nečekala, že dorazí kolem padesáti vozů, ale slíbila mi, že na příštím ročníku bude mít mikrofon (smích).

Co se týče spanilé jízdy, kde byla prý potíž s rychlostí kolony, tak za to nemohla organizátorka jako spíše neohleduplní ostatní řidiči. Díky nim tak musela třeba půlka kolony vyčkávat na křižovatce, než bude moct vyrazit za ostatními. Po dojetí do cíle jsme se s pár lidmi shodli, že pokud jede konvoj, tak by měli nezúčastnění řidiči jej pustit. Navíc dozvěděl jsem se, že Monika, která byla v čele kolony, jela opravdu pomalu a stejně to nestačilo, protože není sranda udržet konvoj 50 aut při sobě. Naštěstí převládaly ale kladné recenze :-). Hlavní náplní srazu bylo setkat se po zimě a vzájemně se poznat, a to se myslím splnilo na sto procent!

Poděkování

Velké DÍK míří samozřejmě na Moniku, neboť se toho nebála a odvážila se uspořádat již třetí ročník Královéhradeckého srazu. Předchozí ročníky byly prý s malou účastí, ovšem ten letošní jí udělal maximální radost a už teď se těší na příští rok. Dále bych chtěl svým, ale i Moniky jménem poděkovat lidem, kteří pomáhali s organizací a pořizováním fotografií či videozáznamu – konkrétně Radkovi a Láďovi Zálišovi i Báře Hoffmannové. Ovšem to největší poděkování patří nám vše Mazdařům, kteří dorazili na Mončin sraz ze všech koutů republiky. Osobně doufám, že se brzy setkáme ve stejném či větším počtu na dalším srazu. Mazdar!

BOHATÁ GALERIE ZE SRAZU ZDE!

Za poskytnutí fotografií děkuji bratrům Zálišovým, Veronice Žemlisové a Martinovi Ulrichovi.













Žádné komentáře:

Okomentovat